TY...
TY…
Mlha tlumí
dusot koní,
čekám...
smysly napínám...
Oči klamou,
pod mlhavou
záclonou
tě vidím TAM...
Tvoje vůně
je tu všude...
a nebo už
zase klam?
Bloudím v čase,
dotýkám se...
v ústech tvoji
příchuť mám...
Už dlouho, možná pár set let
mi chybíš... teď jsi na dosah,
na šíji hřeje mne tvůj dech,
však otočit se... brání strach...
Mám bylinek tu plnou nůši,
a proto jejich vůni znám...
tak důvěrně, že lidským duším
mnohdy jen tiše zašeptám
dýchej...
prosím... jen ještě chvíli,
pomalu, celým tělem svým,
ať hojivé se jemně vpíjí,
naplň se
citem
voňavým...
dýchej...
nádherné
(iva, 11. 1. 2007 11:10)